Přeskočit na obsah


Anemo-orografické systémy

Převažující západní proudění vzduchu od Atlantského oceánu ve spojení se západo-východním uspořádáním hlavních krkonošských hřbetů a údolí podmiňuje existenci zvláštního přírodního jevu. Větrné proudy, stoupající návětrnými údolími Mumlavy, Bílého Labe nebo Dolského potoka, zvyšují díky zužujícím se profilům údolí svou rychlost, a to i při proudění nad náhorními plošinami Labské, Pančavské, Bílé a Čertovy louky. Silné větrné proudy pak přepadají za vzniku mohutných turbulencí do závětří ledovcových karů Kotelních, Labských, Sněžných a Studniční jam, do Úpské jámy či jam Stawů. Po tisíciletí proudí tyto lokální větry stále stejnými cestami a zásadním způsobem tak ovlivňují rozmísťování dešťových a sněhových srážek a tvorbu sněhových lavin. Lavinové svahy jsou proto trvale bezlesé, je zde světlo, slunce, závětří a dostatek vlhkosti z dlouhodobě ležících sněhových polí. Větry však transportují z návětří do závětří také semena rostlin, drobné živočichy a částečky půdy z blízkých i vzdálenějších míst. V závětří ledovcových karů tak funguje jakési „biologické smetiště“, tvořené nejpestřejší přírodou z celého pohoří. V odborné literatuře je tento fenomén označován termínem anemo-orografické systémy (větrohoropisné soustavy). Byl objeven a podrobně popsán pro světovou vědu právě zde, v Krkonoších.



Skrýt nabídku