Přeskočit na obsah


Ing. Otakar Schwarz, Ph.D.

Vacek S., Schwarz O., Mikeska M., a kol. 2012: Východiska ekologicky orientovaného managementu lesních ekosystémů v CHKO Jizerské hory a Krkonošském národním parku. Česká zemědělská univerzita v Praze, vydáno na CD, s. 205. ISBN: 978-80-213-2296-7

Schwarz O., Hruška J., Anděl P., Vacek S., 2011: SP/2d3/149/07 Analýza dlouhodobých interakcí mezi ekosystémy a znečištěním atmosféry v KRNAP a CHKO Jizerské hory jako východisko pro úpravy managementu chráněných území. Závěrečná zpráva.

SP/2d3/149/07 – Publikace 2012 pdf (40 MB)
SP/2d3/149/07 – Závěrečná zpráva pdf (2,4 MB)
Schwarz, O., Jansa, V.: Využití lesnické typologie v Krkonošském národním parku. In: Holušová, K.(ed.): Rozvoj lesnické typologie a její užití v lesnické praxi. Sborník z konference. ÚHÚL, Brandýs nad Labem 2012, str. 147–154. ISBN 978-80-02-02386-9.
Abstrakt Soubor lesních typů (SLT) jako jednotka charakterizující přírodní potenciál stanoviště je v KRNAP a jeho ochranném pásmu v lesnické praxi používán od počátku 90. let. Druhové skladby pro jednotlivé SLT byly poprvé prakticky využity při přípravě zalesňovacích projektů hrazených nadací Face.
Původně aplikované tzv. přirozené druhové skladby pro jednotlivé SLT byly v rámci změny LHP v roce 1997 revidovány s využitím nepublikovaných fytocenologických prací profesora Zlatníka. Druhové skladby optimální zohledňují vedle stanovištních podmínek i aktuální stav lesních porostů, imisní zátěž, stav lesních porostů a zonaci národního parku (v 3.zóně a v ochranném pásmu je uvažován vyšší podíl smrku).
Přeměna druhových skladeb ekologicky labilních druhotných lesních porostů je realizována skupinovitým znovuzaváděním chybějících druhů dřevin na nejvhodnější stanoviště, tj. do lokalit s jejich nejvyšším podílem v potenciální druhové skladbě.
V aktuálním LHP jsou SLT agregovány do hospodářských souborů, ale druhové skladby zůstávají diferencovány podle jednotlivých SLT. Základní jednotkou prostorového rozdělení lesa zůstává porostní skupina, která je často mozaikou SLT. Hranice SLT je pro lesní personál často obtížné rozlišit. Proto se Správa KRNAP rozhodla využít při přípravě nového LHP typů vývoje lesa, vzniklých agregací typologických jednotek s podobnou potenciální přirozenou vegetací a s velmi podobným vývojovým cyklem přírodního lesa závěrečného typu.
Schwarz, O.: Cíle a problémy ochrany lesa v Krkonošském národním parku, Česká republika. In: Hlaváč, P., Kodrík, M. (eds.): Ochrana lesa 2011. Ciele a problémy ochrany lesa v chránených územiach. Recenzovaný zborník vedeckých a odborných prác. Zvolen: Technická univerzita vo Zvolene, 2011, elektronická verzia (CD), s. 16-24, ISBN 978-80-228-2303-6.
Abstrakt Krkonošský národní park a Karkonoski Park Narodowy společně tvoří chráněné území o výměře 42 000 km2. Lesy na české straně jsou významně pozměněny hospodařením. Cílem je vytvořit kompaktní dostatečně velkou přeshraniční jádrovou oblast ponechanou samovolnému vývoji a na ostatním území přírodě blízký management zaměřený na ochranu a obnovu biodiverzity lesních ekosystémů. Proto byly lesy diferencovány do 5 stupňů přirozenosti a území národního parku bylo rozděleno do zón. Pro samovolný vývoj je určena 1. a 2. zóna (1. zóna od r. 2020, 2. zóna v delším časovém horizontu), které navazují na bezzásadovou zónu na polské straně Krkonoš. V 1. zóně převažují lesy ve stupních „les původní“ a „les přírodní“. V lesích původních a přírodních v 1. a 2. zóně není zasahováno proti kůrovcům, na zbylém území těchto zón jsou dočasně prováděny zásahy ve speciálním režimu. Ve 3. zóně jsou standardní opatření proti kůrovcům. Redukce zvěře lovem a ochrana výsadeb proti okusu jsou dočasně prováděny na celém území.

Vacek S., Vacek Z., Schwarz O. a kol. 2010: Struktura a vývoj lesních porostů na výzkumných plochách v národních parcích Krkonoš. Lesnická práce s. r. o., 2010, 568 s.

Abstrakt Knižní monografie představuje výsledky výzkumu lesních porostů a jejich vyhodnocení na 38 trvalých výzkumných plochách (TVP) v národních parcích Krkonoš (v KRNAP 34 ploch, v KPN 4 plochy) za období 1976–2010. Vedle popisů a sledování vývoje nejdůležitějších charakteristik lesních porostů je v textu věnována pozornost i možnostem zvyšování diverzifikace porostů vhodným managementem.
TVP reprezentují bukové, smíšené (bukosmrkové až smrkobukové) a smrkové porosty, porosty v ekotonu horní hranice lesa a porosty v reliktních borech v různých stanovištních podmínkách, s různou úrovní vlivu imisí. Na těchto plochách byla hodnocena struktura a vývoj lesních porostů a byla provedena predikce vývoje stromové složky ekosystémů na následujících 20 let, a to v úzké vazbě na vegetační a půdní poměry. Výzkum postihuje stav lesů ještě před počátkem imisně ekologické kalamity a zahrnuje prakticky celý její průběh včetně následných regeneračních procesů, což z publikace činí jedinečný zdroj informací v celoevropském kontextu.
U všech jedinců stromového patra byla na jednotlivých plochách hodnocena horizontální struktura, byl spočítán index Hopkins-Skellamův, Pielou-Mountfordův a Clark-Evansův, rozdíly v horizontální struktuře byly kvantifikovány pomocí Ripleyovy K-funkce a vyjádřeny graficky. Vizualizace struktury studovaných porostů a simulace jejich vývoje byla provedena pomocí růstového modelu SIBYLA. Pro vyhodnocení vývoje průměrné defoliace, dynamiky odumírání a predikci jejich vývoje byl použit program TDM.
Výsledky dokládají, že vývoj porostů s výrazněji ovlivněnou strukturou je v mnoha ohledech odlišný od porostů relativně přirozených.
Vacek Z., Raj A., Mikeska M., Boček M., Schwarz O., Hošek J., Šach F., Černohous V., Bílek L., Hejcman H., Nosková I., Baláš M. 2010: Půdy lesů a ekosystémů nad horní hranicí lesa v národních parcích Krkonoš. Lesnická práce s. r. o., s. 304.
Abstrakt

Monografie obsahuje výsledky dlouhodobého výzkumu stavu a vývoje lesních půd (jsou jednou ze základních charakteristik stavu lesních ekosystémů a míry jejich poškození negativními antropogenními jevy). Výzkum probíhal na 37 TVP (34 v KRNAP a 3 na území KPN) v období 1974–2010 a na více než 200 dočasných zkusných plochách. Výzkum postihuje i stav půd ještě před počátkem imisně ekologické kalamity v lesních porostech rozdělených do skupin lesů bukových, smíšených, smrkových, klečových a v reliktních borech. V práci jsou prezentovány dlouhodobě sledované půdní charakteristiky konkrétních půdních sond včetně fotografické dokumentace. Získaná data byla vždy vyhodnocena matematicko-statistickými postupy. Pozornost je věnována i problematice acidifikace a atmosférické depozice, vápnění, introskeletové erozi a změnám vodního režimu odvodněním lesních půd. Je popsán výskyt a charakteristika půdních typů v úzké vazbě na konkrétní stanovištní a porostní poměry a v prostředí GIS byla vytvořena půdní mapa národních parků Krkonoš. Výsledky prokazují jednak značnou variabilitu krkonošských půd v různých stanovištních a porostních poměrech, jednak výrazné změny
půdních charakteristik ve středních a vyšších polohách Krkonoš i přes relativně krátkodobě působící antropogenní vlivy.

Vacek S., Vacek Z., Bílek L., Nosková I., Schwarz O. 2010: Structure and development of forest stands on permanent research plots in the Krkonoše Mts. Journal of Forest Science 56 (11), s. 518–530
Abstrakt Práce se zabývá zhodnocením struktury a vývoje modelových bukových, smíšených a smrkových porostů na 38 trvalých výzkumných plochách v české a polské části Krkonoš. Velká pozornost byla věnována nejen druhové skladbě (přirozené, současné a cílové), ale i prostorové (horizontální i vertikální) a věkové struktuře porostů. U všech jedinců stromového patra byla na jednotlivých plochách zhodnocena horizontální struktura. Byly spočítány: Hopkins-Skellamův index, Pielou-Mountfordův index, Clark-Evansův index. Rozdíly v horizontální struktuře byly kvantifikovány pomocí Ripleyovy K-funkce a vyjádřeny graficky. Vizualizace struktury studovaných porostů a simulace jejich vývoje byla provedena pomocí růstového modelu SIBYLA.
Vacek S., Vacek Z., Bílek L., Nosková I., Schwarz O. 2010: Regeneration of forest stands on permanent research plots in the Krkonoše Mts. Journal of Forest Science 56 (11), s. 541–554.
Abstrakt Příspěvek se zabývá hodnocením přirozené, kombinované a umělé obnovy na 38 výzkumných plochách v české i v polské části Krkonoš. Při výzkumu obnovy lesních porostů byla velká pozornost věnována nejen druhové skladbě, ale i prostorové (horizontální i vertikální) a věkové struktuře juvenilních stadií dřevinné složky ekosystémů a jejich vývoji v různých stanovištních podmínkách prostředí. Na základě sledování druhové skladby, horizontální a vertikální struktury juvenilních stadií jednotlivých porostů i dynamiky jejich změn byla zhodnocena prosperita obnovy v úzké vazbě na vývojová stadia a fáze různých základních porostních typů bukových, smíšených (smrkobukových, jedlobukových, smrkojedlobukových), smrkových porostů, porostů v ekotonu horní hranice lesa i porostů reliktních borů. Přes řadu společných rysů se obnova lesa v různých stanovištních a porostních podmínkách Krkonoš vyznačuje určitými rozdíly ve své dynamice. Ta je podmíněna odlišnými ekologickými poměry, limity prostředí, ale i biologickými vlastnostmi dominantních dřevin.
Schwarz O., Hošek J., Anděl P., Hruška J., Hofmeister J., Svoboda T. a Petržílka L. 2009: Soubor map atmosférické depozice, překročení kritických zátěží síry a dusíku pro lesní ekosystémy a lišejníkové indikace imisní zátěže v KRNAP a CHKO Jizerské hory. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, s. r. o., s. 34 .
Abstrakt Jedná se o soubor 12 tematických map, a sice 5 map atmosférické depozice (BC, Ca, protonů, S a N), 2 mapy kritických zátěží (S a N) pro lesní ekosystémy, 2 mapy překročení kritických zátěží v meq/m2/rok (S a N) pro lesní ekosystémy, 2 mapy překročení kritických zátěží v % (S a N) pro lesní ekosystémy a mapa bioindikace imisní zátěže pomocí lišejníků.
Mapy atmosférické depozice síry, dusíku a protonů byly vytvořeny na základě kontinuálního měření atmosférické depozice v oblasti. Udávají celkovou depozici vypočtenou z podkorunových srážek. Mapa atmosférické depozice dusíku udává celkovou depozici vypočtenou z depozice dusičnanového a amoniakálního dusíku.
Mapy kritických zátěží síry a nutričního dusíku lesních půd a jejich překročení pro oblast Krkonoš a Jizerských hor byly vypočteny dle metodiky UN ECE na základě terénních dat a modelování (hydrologie, atmosférická depozice, příjem živin vegetací a dalších).
Kritická zátěž síry byla překročena aktuální atmosféricko depozicí zejména v oblasti Jizerských hor. V Krkonoších byla překročena jen na části území. Kritická zátěž nutričního dusíku byla značně překročena aktuální atmosférickou depozicí v Jizerských horách i v Krkonoších.
Mapa lišejníkové bioindikace byla vytvořena pomocí abundance a druhové kompozice epifytických lišejníků. Vyjadřuje dlouhodobou imisní zátěž obou horských regionů.
Vacek S., Vacek Z., Schwarz O., a kol. 2009: Obnova lesních porostů na výzkumných plochách v národních parcích Krkonoš. Folia Forestalia Bohemica. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, s. r. o., č. 11, s. 288.
Abstrakt Monografie shrnuje poznatky z české i polské části Krkonoš. Obsahuje jednak teoretická východiska obnovy lesa (přirozené, kombinované i umělé), jednak výsledky získané na 37 trvalých výzkumných plochách a na více než 200 dočasných výzkumných plochách na české (KRNAP) i polské (KPN) straně Krkonoš.
Trendy v obnově lesů v Krkonoších lze charakterizovat v první řadě jako zásadní nárůst podílu přirozené obnovy porostů na úkor obnovy umělé, a to nejen v nižších polohách, ale i ve vyšších partiích. Zvrat v tomto trendu nastal především po semenném roce 1993, kdy po dlouhé době došlo nejen k přirozené obnově smrku ztepilého, ale i buku lesního a postupně i dalších dřevin.
Jako rámcové jednotky diferencované péče o lesní ekosystémy byly zvoleny typy vývoje lesa (TVL), konstruované pomocí agregace příbuzných typologických jednotek, a to souborů lesních typů (SLT) a alternativně stanovištních typů lesa (Typ siedliskowy lasu – TSL). Na území Krkonoš bylo dle přírodních podmínek předběžně vylišeno 29 typů vývoje lesa, dále členěných podle vzdálenosti od cílového stavu na typy porostů (TP3 vzdálený, TP2 přechodný a TP1 cílový).
Hlavním závěrem předkládané publikace je potvrzení značného potenciálu přirozené obnovy prakticky ve všech stanovištních podmínkách obou krkonošských národních parků – českého i polského. Při vhodné diferencované péči o lesní ekosystémy je možné obnovu krkonošských lesů zajistit využitím přirozené obnovy, ať již řízené či spontánní, v nezbytných případech doplněné o kvalitně provedenou obnovu umělou. I v případě lesů v chráněných územích platí, že má-li být přirozená obnova úspěšná, musí být porosty pro přirozenou obnovu řádně připraveny. Příprava porostů k přirozené obnově spočívá především ve vhodné výchově a rozčlenění porostů a musí být řešena s ohledem na způsob přirozené obnovy, strukturu porostů a způsob přibližování dřeva. Citelný problém představují škody zvěří na obnovovaných porostech, protože zvěř selektivně vyhledává především dřeviny znovuzaváděné do lesních ekosystémů.
Vacek S., Simon S., Remeš J. (eds) (spoluautor Schwarz O.) 2007: Obhospodařování bohatě strukturovaných a přírodě blízkých lesů. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, s. r. o., s. 447.
Abstrakt Monografie v úvodní části shrnuje a analyzuje práce týkající se pěstování strukturně pestrých a přírodě blízkých lesů. Na úvodní část pak navazuje syntéza rozsáhlých poznatků, výsledků a zkušeností autorského týmu. Velká pozornost je věnována struktuře a vývoji v přírodních lesích a jejich minimálnímu areálu pro autoreguleční procesy, zásadám obnovy podporujícím trvale udržitelné obhospodařování lesa, hospodářské úpravě zejména bohatě strukturovaných lesů, modelům tvorby bohatě strukturovaných lesů diferencovaně podle stanovištních podmínek a porostních poměrů, zásadám
výběru dřevin a principům tvorby bohatě strukturovaných lesů, problematice velkoplošných přírodních disturbancí v bohatě strukturovaných lesích a významu a managementu odumřelého a tlejícího dřeva. Mezi modelovými příklady jsou uvedeny diferencované způsoby managementu lesních ekosystémů v KRNAP podle zón ochrany přírody národního parku, simulace vývoje lesních porostů s podsadbou jedle bělokoré, tvorba přírodě blízkých porostů v genové základně Janské Lázně, metodika a vypracování speciálních lesnických map pro management lesních ekosystémů Krkonoš a pilotní projekt „Bažinky“, kategorizace lesních ekosystémů podle stanovištních podmínek a stavu lesního porostu a návrh rámcových zásad managementu lesních ekosystémů Krkonoš.
Vacek S., Matějka K., Simon J., Malík V., Schwarz O., Podrázský V., Minx T., Tesař V., Anděl P., Janovský L., Mikeska M. 2007: Zdravotní stav a dynamika lesních ekosystémů Krkonoš pod stresem vyvolaným znečištěním ovzduší. Folia Forestalia Bohemica. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, s. r. o., č. 4, s. 216.
Abstrakt Monografie dokumentuje a vyhodnocuje vývoj zdravotního stavu a dynamiku lesních ekosystémů s důrazem na poškození lesních dřevin. Jedna se o výsledky získané z 32 trvalých výzkumných ploch a z řady dílčích ploch v různých stanovištních a porostních poměrech a období 1976 až 2006. Dynamika zdravotního stavu bukových, smrkobukových a smrkových porostů v české části Krkonoš je dlouhodobě hodnocena podle olistění (filiace) a odlistění (defoliace). Podle dynamiky zdravotního stavu byla identifikována tři charakteristická období. V období prvních příznaků poškození (1976–1980) docházeno ke snížení olistění do 1 % na rok. V období silného poškození (1981–1988) se roční defoliace pohybovala v rozmezí 3–16 %. V období ústupu poškození (1989–2006) kolísala roční defoliace mezi 0–4 % a na některých plochách docházelo i ke zvýšení olistění o 1–3 %. Zaznamenány byly i některé stanovištní změny, které lze interpretovat jako indikaci posunu ekosystémů do nižších vegetačních stupňů. Popsány byly i škody spárkatou zvěří a vliv dřevokazných hub na lesní ekosystémy. V závěru jsou navržena pěstební a ochranářská opatření k eliminaci imisně ekologického stresu, ke stabilizaci lesních ekosystémů a k posílení jejich biodiverzity.
Schwarz O. 2007: Upřesnění metodiky pro stanovení ekologické stability, zranitelnosti a únosnosti lesního biomu na území biosférické rezervace Krkonoše. Opera Corcontica 44/2, s. 463–473.
Abstrakt Jedná se o upřesnění metodiky Programu GEF – Czech Republic Biodiverzity Protection Project (1997). Potenciální stabilita a zranitelnost lesních ekosystémů české části biosférické rezervace Krkonoše/Karkonose a jejich potenciální únosnost pro klíčové lidské aktivity (účelové lesní hospodářství, individuální turistika, zimní sporty, dopravní infrastruktura) jsou upřesněny s ohledem na lokální imisní zátěž a na potenciální výskyt stanovišť a druhů v zájmu EU v konkrétním typu ekosystému Krkonoš. Východiskem pro diferenciaci území podle velikosti imisní zátěže je bioidikace imisní zátěže pomocí lišejníků a modely překročení kritických zátěží.
Schwarz O., Vacek S. 2007: Využití dálkového průzkumu Země pro tvorbu speciálních map a pro diferenciaci lesních ekosystémů Krkonoš a jejich managementu. Opera Corcontica 44/2, s. 485–492.
Abstrakt Příspěvek se zabývá kategorizací lesních ekosystémů Krkonoš z hlediska možnosti ponechání přirozenému vývoji bez zásahů nebo po účelových
zásazích provedených v různém časovém horizontu. Pro kategorizaci lesních ekosystémů byly použity speciální lesnické mapy vytvořené na podkladě dat získaných dálkovým průzkumem Země.
Schwarz O., Vacek S., Podrázský V., Kuś J. 2007: Vývoj stavu spárkaté zvěře a škod zvěří v bilaterální biosférické rezervaci Krkonoše/Karkonosze. Opera Corcontica 44/2, s. 499–510.
Abstrakt
Příspěvek uvádí hlavní zásady mysliveckého managementu v Krkonoších, vývoj stavů spárkaté zvěře (na polské a české straně zjišťovány odlišnou metodou), vývoj poškození lesních porostů zvěří a údaje o vlivu zvěře na lesní ekosystémy zjišťované pomocí kontrolních oplocenek.
Schwarz O., Vacek S., Kuś J., Matějka K. 2007: Vyhodnocení podílu odumřelého dřeva v lesních porostech bilaterální biosférické rezervace Krkonoše/Karkonosze. Opera Corcontica 44/2, s. 415–421.
Abstrakt V příspěvku je v grafické podobě prezentováno množství souší a tlejícího dřeva v lesních porostech bilaterální biosférické rezervace Krkonoše/Karkonosze, a to v nejmenších jednotkách prostorpvého rozdělení lesa. Odumřelé dřevo bylo evidováno v r. 2002 v rámci přípravných prací pro plány managementu v KPN i v KRNAP. Na polské straně Krkonoš bylo zjišťováno zvlášť stojící a zvlášť ležící odumřele dřevo, v české části biosférické rezervace byl zjišťován pouze údaj souhrnný, tzn. všechno odumřelé dřevo v lesním porostu.
Vacek S., Podrázský V., Mikeska M., Schwarz O., Simon J., Boček M., Minx T. 2006: Lesy a ekosystémy nad horní hranicí lesa v národních parcích Krkonoš. Folia Forestalia Bohemica. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, s. r. o., č. 2, s. 112.
Abstrakt Monografie se v úvodních kapitolách zabývá historií lesnického výzkumu v Krkonoších, charakteristikou zájmového území a obecným metodickým přístupem ke studiu lesních ekosystémů i porostů nad horní hranicí lesa v české i v polské části Krkonoš. Charakteristika území Krkonošského národního parku i Karkonoskiego parku narodowego vychází z vegetačních rekonstrukcí. Současná druhová skladba, věková struktura a produkce jsou výsledkem taxačních šetření při popisu porostů. Struktura a vývoj lesních porostů byly studovány na modelových výzkumných plochách umístěných převážně do fragmentů přírodě blízkých, přirozených či původních porostů. Podobně tomu bylo i při výzkumu dřevinných složek ekosystémů nad horní hranicí lesa. Prostorová struktura na studovaných plochách byla změřena pomocí zařízení FieldMap. Vizualizace a simulace vývoje studovaných porostů byla provedena pomocí růstových simulátorů. V rámci monitoringu zdravotního stavu porostů byly ekologickou analýzou vlivu imisně ekologických stresů na ekosystémy lesa získávány poznatky především o tom, jak jsou narušovány nebo měněny vztahy uvnitř dřevinné složky ekosystému tvořící jeho podstatu. Analýza vlivu imisí vycházela z dendroekologických reakcí jednotlivých stromů v rámci textury porostů. Dynamika zdravotního stavu bukových, smrkobukových a smrkových porostů v české části Krkonoš na 32 TVP je dlouhodobě hodnocena podle olistění (foliace) a stupňů odlistění (defoliace).
Z výsledků studia půdních a fytocenologických poměrů, struktury, vývoje a zdravotního stavu porostů jednoznačně vyplývá unikátní postavení Krkonoš uprostřed středoevropské krajiny dlouhodobě ovlivňované člověkem. Toto unikátní postavení se i přes značnou antropogenní zátěž odráží ve velké rozmanitosti horských ekosystémů v bilaterální biosférické rezervaci Krkonoše/Karkonosze.
Schwarz O., Vacek S., Simon J. 2006: Dálkový průzkum země jako podklad
pro tvorbu alternativního managementu lesních ekosystémů Krkonoš. In: Pavla Neuhöferová (ed.): Zvýšení podílu přírodě blízké porostní složky lesů se zvláštním statutem ochrany. FLD MZLU a FLE ČZU, Brno a Praha, s. 103–114.
Abstrakt Příspěvek se zabývá využitím dálkového průzkumu země jako podkladu pro tvorbu alternativního managementu lesních ekosystémů Krkonoš. Pro jednotlivé kategorie lesních ekosystémů byly zpracovány provozně uchopitelné rámcové zásady managementu. Plošně vymezené typy porostů a synteticky vytvořené kategorie lesních ekosystémů mohou být, spolu s rámcovými zásadami obhospodařování diferencovaně dle kategorií lesních ekosystémů (a tím i zonace) a s modelovými simulacemi vývoje porostů, základními výchozími atributy alternativního LHP, resp. plánu péče pro lesní ekosystémy v KRNAP a jeho ochranném pásmu.
Vacek S., Simon J., Minx T., Schwarz O. 2006: Simulace vývoje lesních porostů na modelových plochách v Krkonoších. In: Pavla Neuhöferová (ed.): Zvýšení podílu přírodě blízké porostní složky lesů se zvláštním statutem ochrany. FLD MZLU a FLE ČZU, Brno a Praha, s. 183–204.
Abstrakt Příspěvek pojednává o simulaci vývoje lesních porostů na vybraných TVP v Krkonoších pro ověření možností jejich ponechání samovolnému vývoji. Modelování samovolného vývoje bylo provedeno pomocí růstového simulátoru SILVA 2.2. na TVP v autochtonních bukových, smrkobukových a smrkových porostech. Pro tři TVP byla provedena vizualizace současného stavu porostů a spočítána predikce vývoje po 25, 50 a 100 letech. Získané výsledky potvrdily hypotézu o možném ponechání vybraných porostů samovolnému vývoji (probíhají v nich autoregulační procesy na dostatečné úrovni).
Vacek S., Simon J., Schwarz O., Minx T., Hofmeister Š. 2006: Simulace vývoje autochtonního smrkobukového porostu v Bažinkách s virtuální podsadbou jedle bělokoré. In: Pavla Neuhöferová (ed.): Zvýšení podílu přírodě blízké porostní složky lesů se zvláštním statutem ochrany. FLD MZLU a FLE ČZU, Brno a Praha, s. 205–220.
Abstrakt Příspěvek pojednává o simulaci vývoje autochtonního smrkobukového porostu v 1. zóně Krkonošského národního parku, kde v druhové skladbě v současné době chybí jedle bělokorá (Abies alba). Modelování vývoje porostu při skupinovém a jednotlivém vnášení jedle podsadbou bylo provedeno pomocí růstového simulátoru SILVA 2.2. Byla provedena vizualizace současného stavu porostu a byla spočítána predikce vývoje po 25, 50 a 100 letech při dvou variantách virtuální podsadby. Získané výsledky slouží jako podklad pro realizaci konkrétního managementu (vnášení jedle do porostu podsadbou) v obdobných stanovištích a porostních podmínkách pro urychlení návratu ekosystému do přírodě blízkého stavu.
Vacek S., Simon J., Schwarz O., Minx T., Hofmeister Š. 2006: Simulace vývoje autochtonního bukového porostu na Rýchorách s virtuální podsadbou jedle bělokoré. In: Pavla Neuhöferová (ed.): Zvýšení podílu přírodě blízké porostní složky lesů se zvláštním statutem ochrany. FLD MZLU a FLE ČZU, Brno a Praha, s. 221–236.

Abstrakt
Příspěvek pojednává o simulaci vývoje autochtonního bukového porostu v 1. zóně Krkonošského národního parku, kde v druhové skladbě v současné době chybí jedle bělokorá (Abies alba). Modelování vývoje porostu při skupinovém a jednotlivém vnášení jedle podsadbou bylo provedeno pomocí růstového simulátoru SILVA 2.2. Byla provedena vizualizace současného stavu porostu a
byla spočítána predikce vývoje po 25, 50 a 100 letech při dvou variantách virtuální podsadby. Získané výsledky slouží jako podklad pro realizaci konkrétního managementu (vnášení jedle do porostu podsadbou) v obdobných stanovištích a porostních podmínkách pro urychlení návratu ekosystému do přírodě blízkého stavu.

 



 



Skrýt nabídku