Přeskočit na obsah


Sníh a laviny

Sněhové vločky nebo krupky padají ve vyšších polohách Krkonoš prakticky po celý rok, souvislá sněhová pokrývka se však vytváří pravidelně až v listopadu a dosahuje vrstvy 100 až 300 cm. V podhůří sníh leží v průměru 70−120 dní, ve středních horských polohách 135−160 dní a ve vrcholových polohách více než 180 dní v roce. O jeho rozložení rozhoduje především větrné proudění. Během zimy je sníh přefoukáván z návětrných svahů a vrcholových plošin do závětří a terénních depresí a výška i kvalita sněhové pokrývky je proto na hřebenech Krkonoš zcela nerovnoměrná. Na hranách a v závětří ledovcových karů se hromadí mnohametrové převisy a závěje, podmiňující vznik pravidelných sněhových lavin. Největší sněhové převisy vznikají na hraně Obřího a Labského dolu, vůbec největší mocnost sněhové akumulace byla však naměřena na lavinovém poli v Modrém dole (tzv. Mapa republiky), a to 15 m.
Přes malou rozlohu i nadmořskou výšku je lavinová činnost v Krkonoších pozoruhodně intenzivní; na obou stranách hor je zmapováno přes 100 míst (celkem 554 ha), kde padají laviny. Turisté by proto měli tato místa respektovat. Jsou to především oba svahy Kozích hřbetů, závěr Kotelních a Labských jam, Úpská jáma, Śnieżne Kotły, Kocioł Łomniczki a Biały Jar, kde se 20. března 1968 odehrálo největší lavinové neštěstí v dějinách Krkonoš vůbec (19 obětí).
Laviny jsou z pohledu turistů hrozbou, avšak jsou současně nezastupitelným přírodním činitelem, který významně ovlivňuje rozmanitost hor. Nejbohatší přírodovědné lokality se nacházejí zejména na lavinových drahách v závětří ledovcových karů.



Skrýt nabídku