Přeskočit na obsah


Vycházková trasa Labský důl

U Dívčí lávky – Pudlava – Labská bouda
Délka: 7,5 km, převýšení 650 m

Labský důlPopis trasy: Trasa začíná na pravém břehu Labe v místě zvaném U Dívčí lávky, u soutoku pramenného a Bílého Labe, a je součástí modře značené Harrachovy cesty. Zastavení jsou osazena dřevěnými deskami se stručnějším textem, v záhlaví se značkou trasy – bustou Krakonoše. První z jedenácti tabulí se nachází ještě před bývalým harrachovským mýtem a hostincem U Dívčí lávky: tabule nese technický popis řopíku – betonové pevnůstky vz. 37, stíněné mohutnými buky. Půjdete-li k soutoku obou Labí po levém břehu, uvidíte další řopík z celkem čtyř, realizovaných ve Špindlerově Mlýně s úkolem bránit silnici ze Slezského sedla, a na Dívčí stráni můžete tušit nájezd a doskočiště někdejšího skokanského můstku. Do Labského dolu se vchází okolo sroubku Správy KRNAP.

Začíná zde zároveň trasa Buď fit; v létě určená pro běžce a cyklisty, v zimě s upravenou lyžařskou stopou. Nechybějí tu výkonnostní tabulky se vzorovými časy pro různé věkové kategorie sportujících. Podél cesty jsou osazeny kilometrovníky; trasa je od Dívčí lávky k Pudlavě a zpět dlouhá 8 km.
Cesta míjí betonové základy malé vojenské lanovky, která dopravovala materiál pro stavbu řopíků na Dívčí stráni. Po chvíli v zatáčce řeže čelní morénu, pozůstatek největšího krkonošského zalednění. Labe, doleji hučící na nedávno opravených jezech, tu tiše šumí mezi kameny, aby v náplavech u Staré pily jen potichoučku žbluňkalo. O něco dál se zprava připojuje svážnice, vedoucí sem z Medvědího kolena. Vcházíme do mladších lesů, rostoucích na místě velikého polomu z r. 1966. Kolem Malého Labského vodopádu se dostaneme k Pudlavě, levostrannému přítoku Labe pramenícím pod Vysokým Kolem, na níž je po odlesnění dobře vidět vodopád. Končí tu asfalt spodní, velmi pohodlné části s malým sklonem, a trasa Buď fit se obrací zpět. Další cesta víc připomíná chodník z r. 1879, kdy bylo dno Labského dolu zpřístupněno. Nad námi je Strmá stráň, někdejší první lesní rezervace v Krkonoších. Cesta dále vede přes tzv. Velkou lavinu. V roce 1956 zde masy sněhu, které sjely z Krkonoše, vykácely les až do protisvahu. Proti proudu spíše slyšíme než vidíme, jak řeka skáče po Labských kaskádách. Nad sebou vidíme prudký svah, rozčleněný ledovcem na Harrachovu jámu, Vrbatův žlab, Hančův žlab a Pančavskou jámu. Na okraji posledně jmenovaného karu můžeme především za vyšších průtoků obdivovat vodopád Pančavy, nejvyšší vodopád v Česku. Svahy zde pod hranou Labského dolu jsou botanicky velmi bohaté. Nad Pančavou se proud Labe kroutí ve výrazných meandrech, které jsou však nepřístupné a nejlépe je uvidíme až z vyhlídek nahoře na hraně dolu. Pod Navorskou jámou, předposledním karem, se cesta poněkud odchyluje od toku Labe a ostře stoupá k Labské boudě. Přitom můžeme nahlédnout do Labské rokle, kterou se valí vody Labského vodopádu. Zatímco podívaná na vodopád Pančavy dávno není pro turisty „vylepšována“ uměle zvyšovaným průtokem, na Labi bylo stavidlo obnoveno. Velké plochy, poničené po požáru staré a při stavbě nové Labské boudy Správa KRNAP dlouhodobě rekultivuje. Od Labské boudy můžeme pokračovat ke Sněžným jamám, k prameni Labe nebo pod Kotel. Do Špindlerova Mlýna se lze vrátit po červených značkách Bucharovy cesty přes vodopád Pančavy, Krkonoš a Vodovodní cestou z Míseček, nebo po zelené přes Martinovku a Medvědí boudu.



Skrýt nabídku