Přeskočit na obsah


Ohrožený tetřívek obecný

Tetřívek obecný (Tetrao tetrix)

Sameček tetřívka obecnéhoje středně velký druh hrabavého ptáka z čeledi tetřevovitých. Patří mezi druhy s výrazným pohlavním dimorfismem, tzn., že jsou značné rozdíly především ve zbarvení, ale i velikosti obou pohlaví. Samec je zbarven převážně černě s modrozeleným kovovým leskem na některých perech. V křídle je patrná bílá páska, bílé jsou i podocasní krovky. Velice výrazný je ocas, jehož vnější pera jsou lyrovitě zahnuta. Zvláště v období toku jsou patrné červené kožovité výrůstky nad okem nazývané poušky. Slepička je menší, rezavě hnědá, tmavě kropenatá.

Těžiště výskytu tetřívka leží ve Skandinávii a na Sibiři. Ve střední Evropě je tetřívek rozšířen jen ostrůvkovitě a to většinou pouze v horských oblastech. U nás se ještě kolem roku 1950 vyskytoval na většině území, v současnosti se jeho rozšíření omezuje na některá pohraniční horstva – Krušné hory, Šumava, Krkonoše a Jizerské hory. Ve vnitrozemí se vyskytuje jen ve vojenských výcvikových prostorech, jako je Libavá a Doupovské hory. Vyhledává otevřenou krajinu s mozaikou rašelinišť, lesních porostů různého stáří a otevřených ploch typu luk, pastvin nebo pasek. Jeho početnost v posledních desetiletích u nás i v celé Evropě klesá. Současný stav v ČR se odhaduje na 800–1000 samců a za posledních 30 let poklesl o 80 % (na Šumavě dokonce o 95 %)! Krkonoše s odhadovanou početností 110–120 samců tak zůstávají jednou z posledních dvou oblastí u nás (spolu s Krušnými horami), kde je populace tetřívka zatím stabilní a relativně perspektivní.

Péče o hnízdo, vajíčka i mláďata spočívá výhradně na slepičce, která snáší 6–10 vajíček do mělkého důlku vystlaného trávou a vlastním peřím. Kuřata se líhnou asi po 25 dnech a hned po oschnutí opouštějí hnízdo. Už od prvního dne si za pomoci matky vyhledávají potravu, většinou mravence a další hmyz, a po jednom týdnu jsou schopna dokonce poletovat. V rodinách se zdržují do konce léta a na podzim se rozdělují do hejn podle pohlaví. Nepříznivé počasí během zimy přečkávají zahrabáni pod sněhovou pokrývkou, aby omezili ztráty drahocenné energie. Opakované vyrušování, např. přítomností člověka, může tetřívka vysílit natolik, že se stane snadnou kořistí predátora (např. lišky) nebo zahyne vysílením. Že je tento problém řešen i v jiných zemích dokazuje např. tento anglický článek (pdf 323 kB) .

Tokající tetřívciTetřívčí tok začíná již v březnu (ve výjimečných případech i v únoru) a trvá do začátku června. Nejintenzivněji probíhá v časných ranních hodinách, ale výjimkou není ani večerní tok. Samci během něho vydávají zvuky nazývané pšoukaní, bublání a kodrcání. S rozbřeskem je možné pozorovat černobílé kohoutky, jak v zápasu o nejlepší místa na tokaništi najíždějí se spuštěnými křídly proti sobě, hlavu nataženou kupředu a ocas rozevřený do nádherné lyry. Pokud je boj opravdu tvrdý, kohoutci vyletují proti sobě a snaží se zahnat svého soka.

Území KRNAP a část jeho ochranného pásma byly vyhlášeny jako jedna z ptačích oblastí České republiky, jejímž předmětem ochrany je (krom dalších ptačích druhů) právě tetřívek obecný (viz nař. vl. č. 600/2004 Sb.). Dle vyhl. č. 395/1992 Sb. k zák. č. 114/1992 Sb. patří také mezi silně ohrožené druhy České republiky.

Zpět



Skrýt nabídku