resortní organizace
Přizpůsobení dostupnosti

Vlivy člověka

Do přirozeného vývoje přírodních poměrů Krkonoš zasahuje více než osm století člověk, snažící se využít všech přírodních zdrojů, jež hory poskytují.

Počáteční etapu osídlování podhůří Krkonoš ve 12. až 14. století vystřídalo středověké dobývání nerostného bohatství, zejména železných, měděných, arzenových či stříbrných rud. Středověké hornické a hutní podnikání odstartovalo rychlý rozvoj krkonošských sídel.

Velký význam při osídlování Krkonoš mělo sklářství (16.–17. století). Těžba nerostných surovin a výroba skla však vedla k živelné exploataci horských lesů. Ukončení a přesun těžby dřeva do sousedních hor předznamenaly přechod horalů k zemědělství a budaření, k pastvě dobytka a sklízení sena.

Období budního hospodářství (17.–19. století) výrazně změnilo tvář Krkonoš (vznik trvale bezlesých enkláv) a pozvolna vedlo k rozvoji turistiky. Ta zažívala svůj rozmach zejména na přelomu 19. a 20. století a její neúměrný nárůst měl za následek výrazné poškozování přírody a krajiny Krkonoš.

Ohrožení přírodních hodnot vedlo moudré a prozíravé lidi k postupnému zavedení řady ochranářských opatření, která se završila vyhlášením národních parků na obou stranách Krkonoš v letech 1959 (Karkonoski Park Narodowy) a 1963 (Krkonošský národní park).