TZ: Čeští a polští odborníci hledají společnou cestu, jak chránit Krkonoše

Třídenní mezinárodní setkání ve Špindlerově Mlýně zahájilo další etapu spolupráce Správy KRNAP a polského Karkonoského národního parku. Vědci a odborníci se věnovali dopadům klimatické změny na horské ekosystémy, zarůstání krkonošské tundry, budoucnosti lesů i rostoucím nárokům na usměrňování návštěvnosti. Výsledky výzkumu se stanou podkladem pro společné strategie a metodiky péče o českou i polskou část Krkonoš.

Jak se mění příroda Krkonoš a jak na tyto změny mají reagovat jejich správci? Těmto otázkám se věnovalo mezinárodní odborné setkání Changing Climate in the Krkonoše/Karkonosze Mountains, které se uskutečnilo 21.–23. září 2026 ve Špindlerově Mlýně. Úvodní setkání projektu Strategická a koordinovaná správa KRNAP–KPN spojilo odborníky z obou národních parků a vědeckých institucí. Jeho cílem bylo sdílet aktuální poznatky o vývoji horských ekosystémů a využít je při přípravě společného přístupu k ochraně Krkonoš bez ohledu na státní hranici.

„Krkonoše jsou jeden horský celek, jehož přírodní procesy se nezastavují na státní hranici. Abychom mohli přírodu účinně chránit, potřebujeme srovnatelná data, společné odborné postupy a dobrou spolupráci českých a polských odborníků. Právě propojení dlouhodobého výzkumu s praktickou péčí o národní parky je pro budoucnost Krkonoš zásadní,“ říká Petr Moravec, ředitel Správy KRNAP.

Jedním z hlavních témat setkání byly proměny alpínského bezlesí, které patří k nejcennějším a zároveň nejzranitelnějším částem Krkonoš. Výzkumy ukazují, že se zde postupně rozšiřují dřeviny a keře, například kleč a smrk, a mění se podmínky pro rostliny přizpůsobené chladnému horskému prostředí. Vedle oteplování se uplatňují také změny sněhové pokrývky, letní vysychání půdy, úbytek lavinových disturbancí i historické změny hospodaření.

Dlouhodobá meteorologická měření na Sněžce, která sahají až do roku 1880, dokládají trend oteplování přibližně o 0,8 °C za století. Zimy se podle představených údajů zkracují zhruba o 16 dní za sto let a jarní tání nastupuje dříve.

Zarůstání otevřených stanovišť přitom neznamená pouze změnu vzhledu krajiny. Zmenšuje se prostor pro některé chladnomilné druhy, včetně vzácných a endemických rostlin. Odborníci proto hledají způsob, jak na konkrétních lokalitách vyhodnotit potřebu aktivních zásahů a kde naopak zachovat přirozený vývoj bez zásahů člověka.

„Při ochraně krkonošské tundry potřebujeme rozlišovat mezi jednotlivými lokalitami a jejich přírodními hodnotami. Někde může být na místě cílená péče, například omezení zarůstání, jinde je vhodné ponechat přírodní procesy jejich vlastnímu vývoji. Rozhodovat musíme na základě dlouhodobého monitoringu a znalosti konkrétních stanovišť,“ doplňuje Petr Moravec.

Česko-polská pracovní skupina pro tundru má do konce roku 2026 stanovit prioritní druhy rostlin vyžadující aktivní péči, v následujícím roce vymezit prioritní území a do konce roku 2028 připravit společný strategický materiál včetně konkrétních metodických postupů.

Klimatická změna se promítá také do vývoje horských lesů, luk, rašelinišť a populací živočichů. Představené výzkumy upozornily například na proměny růstu smrku v horní hranici lesa, změny druhového složení horských trávníků a význam vodního režimu pro zachování citlivých stanovišť.

Důležitou součástí projektu je proto sjednocení metodik, které českým a polským odborníkům umožní porovnávat výsledky měření a lépe vyhodnocovat dlouhodobé trendy. V lesích se počítá se společným hodnocením stavu porostů a obnovy lesa, ale také s koordinovaným přístupem k managementu zvěře a posuzováním jejího vlivu na lesní ekosystémy.

V oblasti ochrany rostlin se pozornost zaměří rovněž na uchovávání semen a záchovné kultury, které mohou v budoucnu podpořit ochranu ohrožených populací. Odborníci představili i nové metody sledování přírody s využitím dronů, satelitních snímků, automatických kamerových systémů a strojového učení. Tyto technologie mohou pomoci přesněji mapovat změny vegetace, sledovat šíření nepůvodních druhů a vyhodnocovat účinnost ochranářských opatření.

Samostatnou oblastí projektu je usměrňování turismu. Krkonoše patří k mimořádně navštěvovaným horským oblastem a turistický tlak se na některých místech dostává do konfliktu s potřebami citlivých ekosystémů. Odborníci se proto zaměří na vyhodnocení dosavadních způsobů regulace návštěvnosti, identifikaci přetížených lokalit a přípravu koordinovaného přístupu na české i polské straně hor.

Jedním z podkladů jsou data o pohybu návštěvníků. Představené analýzy ukazují například na význam sezónnosti, zkracování pobytů i na návštěvnost vrcholových partií v různých částech roku. Pozornost se věnuje také noční turistice, která se v některých místech překrývá s územími významnými pro ochranu citlivých druhů živočichů.

Cílem není pouze popsat, kolik lidí do hor přichází, ale především porozumět tomu, kde a kdy jejich pohyb vytváří největší rizika. Integrovaná strategie řízení turismu pro oba národní parky má být dokončena do konce března 2028. Její příprava počítá také se zapojením obcí, turistických organizací, podnikatelů a dalších dotčených subjektů.

Třídenní program zahrnoval odborné přednášky, posterovou sekci, pracovní workshop a tematické exkurze. Příspěvky vědců a pracovníků obou správ poskytly podklady pro sedm tematických oblastí projektu: lesy, flóru, faunu, tundru, návštěvnost, neživou přírodu a klimatická data.

Výsledkem spolupráce mají být nejen jednotlivé odborné studie, ale především vzájemně provázané strategie a metodiky, které umožní plánovat péči o Krkonoše jako o jeden přírodní celek. Důležitým úkolem bude také zpřístupnění a propojení klimatických dat z české a polské strany hor, aby mohla být lépe využívána při rozhodování o budoucích opatřeních.

Projekt tak navazuje na dlouhodobou česko-polskou spolupráci v ochraně Krkonoš a posiluje její vědecké zázemí. Získané poznatky mají pomoci oběma správám lépe rozpoznávat probíhající změny, určovat priority ochrany a přijímat rozhodnutí založená na ověřených datech.