Horské toky

Krkonoše jsou významnou pramennou oblastí České republiky, ovlivňující vodní režim celého horního a středního toku Labe. Hlavním zdrojem vody v tocích jsou dešťové a sněhové srážky, jejichž povrchový a podpovrchový odtok je významně regulován vegetací a retenční schopností půd, zejména pod horskými lesy, které pokrývají přes 80 % území.

V posledních dvou desetiletích 20. století došlo v důsledku imisní zátěže k výraznému okyselování krkonošských vod a půd, což mělo různé nežádoucí dopady na živou přírodu.

Říční síť Krkonoš vznikla již ve třetihorách, kdy došlo k výzdvihu pohoří až o několik set metrů a ke zvýšené zpětné erozi horských bystřin. Ve čtvrtohorách se říční síť stabilizovala a docházelo již jen k prohlubování údolí v závislosti na geologické a petrografické stavbě Krkonoš. Většina hlavních krkonošských toků má kolmý směr ke hlavnímu hřebeni a na české straně do nich ústí množství bočních přítoků na severní polské straně příkré a krátké svahy a jejich geologická uniformita neumožnily vytvoření členitější říční sítě. Krkonošské toky mají charakter horských bystřin s velkým spádem koryta, prudkým tokem a značnými výkyvy vodní hladiny a průtoků. Hlavním tokem Krkonoš je Labe, které odvodňuje asi třetinu české části hor a k jeho větším přítokům patří v horách Medvědí potok, Bílé Labe, Dolský (Svatopetrský) potok. Malé Labe a Stříbrný potok odvodňují střední část Krkonoš, východní část pak řeka Úpa, západní část Krkonoš odvodňuje Jizera s přítoky Mumlavou, Huťským potokem a Jizerkou.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru