Resort životního prostředí
resortní organizace
Resort životního prostředí
Krajina Krkonoš je bohatým svědectvím o rušných horotvorných procesech v dávné minulosti. Najdeme zde zbytky dávného třetihorního reliéfu, svědectví intenzivní modelace řek a potoků v období po třetihorním alpínském vrásnění, jakož i mrazem, ledem a sněhem modelovanou krajinu čtvrtohor. Po dlouhá staletí se však na vzhledu nejvyšších českých hor podepisuje i člověk.
Krkonošské hřbety jsou protaženy ve směru severozápad-jihovýchod. Tvoří je dvě výrazná rovnoběžná pásma. Vyšší a téměř 30 km dlouhý Slezský hřbet (nazývaný též hlavní nebo hraniční) tvoří nejvyšší krkonošské vrcholy. Od západu k východu to jsou Szrenica, Violík, Vysoké Kolo, Malý Šišák, Stříbrný hřbet, Sněžka, Svorová hora. Poněkud nižší je Český hřbet (též vnitřní), rozdělený hlubokým zářezem Labe nad Špindlerovým Mlýnem. V západní části patří k jeho nejvyšším vrcholům Plešivec, Lysá hora, Kotel, Krkonoš a Medvědín, ve východní části pak Kozí hřbety, Luční a Studniční hora.
Krkonošské rozsochy jsou poněkud nižší a z obou hlavních hřbetů převážně jižním směrem vybíhající horská pásma, např. rozsocha Kapradníku, Čertovy hory, Vlčí hřeben, rozsocha Žalého a nejvýraznější rozsocha Zadní Planiny. Ze Sněžky vybíhá rozsocha Růžové hory, pak následují rozsochy Jelení hory, Pomezního a Dlouhého hřebenu a posléze rozsocha Rýchor se Žacléřským hřbetem.
Karling Sněžky je zvláštní jehlancovitý tvar 1 603 m vysoké hory. Vznikl v dobách ledových, kdy na zaoblený, z paroviny vyčnívající suk tvrdých hornin působila zpětná eroze Úpy, Lomniczky a Jeleního potoka. Ta společně s ledovcovou erozí (ze tří stran přiléhaly ke svahům Sněžky karové ledovce). Tak vytvořily špičatý trojboký útvar, odborně zvaný karling.
Ledovcové kary jsou kotlovité skalní amfiteátry a deprese v závěrech horských údolí, odkud pramenily (pramení) ledovce. Vznikly zpětnou a hloubkovou erozí ledovců a mrazovým zvětráváním skalních stěn. V Krkonoších je celkem 35 těchto útvarů (17 na polské straně), svědčících o rozsahu dávného zalednění, významnějších je však jen 14 z nich. V místním názvosloví jsou známé jako jámy nebo kotle – Velká a Malá Studniční jáma, Úpská jáma, Kocioł Łomniczki, Kocioł Wielkého a Małého Staw, Czarny Kocioł, Wielki a Mały Kocioł Śnieżny, Velká a Malá Kotelní jáma a trojice jam v závěru Labského dolu – Harrachova, Pančavská a Navorská jáma.
Ledovcová údolí (trogy) vznikla během opakovaného zalednění Evropy ve starších čtvrtohorách ve skalnatých závěrech některých krkonošských horských údolí. Ledovce svou vahou a tlakem obrousily a přemodelovaly původně ostře zaříznutá úzká horská říční údolí s příčným profilem ve tvaru V na široké ledovcové trogy, které mají příčný profil ve tvaru U. Nejdokonalejší je Obří důl a Labský důl.
Česky 
English 
Deutsch 
Polski